Daďa-ateliér

TOXOPLAZMÓZA

Původce:
Původcem nákazy je prvok Toxoplasma gondii, který parazituje intracelulárně. Životní cyklus T.gondii je velmi komplikovaný a je charakterizován směnou hostitele přechodného a konečného. Člověk se infikuje následujícími vývojovými stadii: * tachyzoity, vegetativní formy parazita, rychle se rozmnožují a mohou napadnout jakoukoliv buňku člověka nebo teplokrevných obratlovců, s výjímkou erytrocytů. V průběhu této fáze se tvoří protilátky, které brzdí rychlost jejich množení. Vytvoří se tkáňové cysty s bradyzoity.
* bradyzoity jsou v cystách (tisíce až desetitisíce). Nacházíme je zejména v kosterních svalech, bránici, myokardu, v mozku i na dalších místech. Cysty jsou rezistentní na vnější podmínky a přežívají i působení trávicích enzymů.
* sporozoity jsou obsažené v oocystách vylučovaných kočkou domácí. Jsou produktem sexuálního rozmnožování parazita v epitelu tenkého střeva hostitele. Po opuštění střeva musí v oocystách proběhnout proces sporulace, při němž se vytvoří nejdříve 2 sporocysty a pak teprve infekce schopné sporozoity. Infikovaná kočka vylučuje velké množství oocyst (až 10 milionů denně) po dobu 1 až 3 týdnů, a to od 3.- 5.dne po ingesci toxoplasmových cyst nebo oocyst. Kočka může mít též systémovou infekci. Vně hostitelského organismu v teplé a vlhké půdě nebo ve vodě mohou oocysty T.gondii přežívat téměř rok.

Klinický obraz a diagnostika:
Rozlišujeme několik klinických forem toxoplasmózy.
* Primární (získaná) toxoplazmóza u imunokompetentních osob
U většiny osob, které jsou infikovány po narození, probíhá infekce inaparentně. U malého počtu se symptomatickým průběhem se v 90% objevuje lymfadenopatie, u 40% horečka nebo malátnost, nevolnost. Lymfadenopatie je většinou symetrická, cervikální nebo retroaurikulární. Byly pozorovány i generalizované lymfadenopatie. U třetiny pacientů může být splenomegalie. Horečka je nízká s výraznou únavou nebo bolestí v krku. Příznaky většinou odezní během několika týdnů. Někdy může dojít k orgánovému poškození s klinickými projevy zahrnujícími plíce, myokard, perikard, játra, kůži a kosterní svaly. Byla popsána i glomerulonefritida.
Postižení oka u imunokompetentních osob souvisí téměř vždy s kongenitální infekcí. Odhaduje se, že T.gondii je ve 20-35% příčinou chorioretinitis, která se objevuje během 2. až 3. dekády života. Symptomy a stupeň ztráty vizu závisejí na lokalizaci a šíři retinálního poškození. Průběh je nepředvídatelný. Epizody aktivního onemocnění se objevují jednou nebo vícekrát, ale neobvyklé jsou po 40. roce života. Opakované ataky jsou provázeny progresivní ztrátou vidění.
* Primární (získaná) toxoplazmóza u imunodeficientních osob se projevuje jako diseminovaná forma onemocnění. Jde většinou o reaktivaci latentní infekce než o infekci primární. Vysokou frekvenci onemocnění lze pozorovat u pacientů s AIDS, ale také u nemocných s maligními nádory (Hodgkinova nemoc) nebo u osob s transplantáty. Klinické obrazy jsou variabilní (horečka, hepatosplenomegalie, pneumonitis, myositis, myocarditis, meningoencephalitis,atd.).
* Sekundární (vrozená) toxoplazmóza
Kongenitální toxoplasmóza je následek akutní získané infekce matky před nebo v průběhu těhotenství. Většinou jsou tyto infekce inaparentní a nevarují ani lékaře ani matku, pokud se rutinně neprovádí serologické vyšetření.
Pravděpodobnost vzniku infekce plodu a spektrum závažnosti postižení závisí na době gestace, kdy k infekci dochází. Při infekci v pozdní fázi těhotenství, nebo při malé infekční dávce, neobjevují se u dítěte žádné časné klinické projevy, ale pouze humorální a celulární imunitní odpověď. Cysty T.gondii přetrvávají v retině, mozku, myokardu ev.i v kosterních svalech. Zůstane-li infikované dítě imunokompetentní po celý život, mohou se objevit v 20. až 30. roce následné klinické manifestace jako chorioretinitis, křeče nebo mírná retardace. U plodů, infikovaných v časné fázi gestace nebo velkou infekční dávkou T.gondii dochází k vážným klinickým následkům (např. spontánní potrat, předčasný porod, nezralost, mikroftalmie, mikrocefalus, hydrocefalus, kalcifikace v mozku, bilaterální chorioretinitis). Postižení je patrné hned po porodu nebo během prvních měsíců života.
U imunodeficientních těhotných žen, které jsou sérologicky pozitivní, může dojít k reaktivaci latentní infekce, která však vzácně může způsobit kongenitální toxoplazmózu.
Diagnostika toxoplazmózy je založena na sérologickém vyšetření, histologickém vyšetření lymfatických uzlin, placenty, průkazu trofozoitů v tkáních nebo izolaci T.gondii.
Sérologické vyšetření. U imunokompetentních osob se tvoří IgM,IgG a IgA protilátky proti různým antigenům, jejichž následkem dochází k eliminaci T.gondii. Ale ani imunokompetentní osoby nejsou schopny likvidovat všechny T.gondii. Cysty vytvořené v mozku a ve svalech zůstávají životaschopné po celý život hostitele, ale nevyvolávají onemocnění.
Vzestup titru protilátek svědčí o aktivní infekci, stabilně vysoké titry o nedávné infekci a stabilně nízké titry o chronické latentní infekci. IgM protilátky se detekují u akutně probíhající infekce a u vrozené toxoplazmózy, ale nejsou zvýšené u dospělých s reaktivovanou oční formou nebo u imunodeficientních osob s diseminovanou infekcí.
IgG protilátky se objevují za 1 až 2 týdny po infekci s vrcholem za 2-8 týdnů a pomalým poklesem během několika let. V nízkých titrech pak přetrvávají po celý život. Výše titru nekoreluje se závažností onemocnění. Mateřské protilátky klesají po narození a mizí za 4-6 měsíců.

Výskyt:
Toxoplazmóza je rozšířená po celém světě. V České republice byl v posledních letech zaznamenán zvýšený výskyt (1 500 případů), přičemž 92 % případů je u osob do 45 let života.

Zdroj:
Toxoplazmóza je zoonóza teplokrevných obratlovců, jejímž konečným hostitelem jsou kočkovité šelmy, zejména kočka domácí. Infekci získává hlavně ingescí infikovaných savců (zejména hlodavců) nebo ptáků, vzácně z výkalů infikovaných koček. Pouze u kočkovitých šelem prodělává T.gondii sexuální stadium. Mezihostiteli T.gondii mohou být kozy, ovce, králíci a jiní hlodavci, vepři, skot, kuřata a jiní ptáci. U všech zvířat mohou být přítomna infekční stadia v tkáních (svalech nebo mozku). Tkáňové cysty jsou životaschopné po dlouhou dobu, snad po celý život zvířete.

Cesta přenosu:
Primární infekce vzniká spolknutím infekčních oocyst u dětí při hraní na místech, kde kočky defekují; konzumací syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa; vodou kontaminovanou fekáliemi koček; mlékem infikovaných koz nebo krav apod. K transplacentárnímu přenosu dochází u těhotných žen s rychle se množícími tachyzoity v krevním oběhu, většinou při primární infekci. Vzácný je přenos transfuzí nebo transplantací.

Inkubační doba:
Inkubační doba se pohybuje od 5-23 dnů.

Odbobí nakažlivosti:
Není přenosné z člověka na člověka.

Vnímavost:
Všeobecná. Většina infekcí je asymptomatická. U imunodeficientních osob jsou časté reaktivace onemocnění. Zvýšená vnímavost je u séronegativních.

Principy terapie:
Specifická terapie u imunokompetentních osob není rutinně indikovaná, vyjma primární infekce během těhotenství, aktivní chorioretinitis, myocarditis nebo jiného orgánového postižení. V terapii se používá kombinace pyrimethaminu se sulfadiazinem a kyselinou listovou po dobu 4 týdnů. U HIV pozitivních a u očních forem se přidává klindamycin. Terapie těhotných je problematická. V prevenci transplacentárního přenosu se používá spiramycin. Kombinace pyrimethaminu se sulfadiazinem se doporučuje u gravidních žen od druhého trimestru, jestliže u plodu jsou prokazatelné známky fetální infekce. U novorozenců bez příznaků prokazatelně primárně infikovaných matek nebo HIV pozitivních matek se podává kombinace pyrimethaminu se sulfadiazinem po dobu 4 týdnů s následujícím podáním spiramycinu po 6 týdnů nebo alternativně spiramycin po dobu prvého roku života. U novorozenců s příznaky onemocnění se kombinace podává po dobu 6ti měsíců. Pro snížení hematotoxického účinku pyrimethaminu se doporučuje během terapie podávání přípravků kyseliny listové.

Preventivní epidemická opatření:
* prevence infekce oocystami vylučovanými kočkami
- omývání ovoce, zeleniny před konzumací
- ochrana jídla před mouchami, švábi apod.
- vyhnout se kontaktu s materiály, které jsou potenciálně kontaminovány fekaliemi koček, případně používání rukavic při manipulaci s takovými materiály
- dezinfikovat kočičí výkaliště vařící vodou (5 min.)
- doma chované kočky nekrmit syrovým masem, ev.veterinárně vyšetřit
* prevence infekce z masa, vajec a mléka
- dostatečná tepelná úprava masa
- nedotýkat se sliznice úst a očí při manipulaci se syrovým masem
- umývat se ruce po manipulaci se syrovým masem
- umývat kuchyňské povrchy, které přišly do styku se syrovým masem
- vařit vejce, nepít nepasterizované nebo nesvařené mléko
* prevence infekce nebo onemocnění plodu
- prevence infekce matky
- sérologické testování žen v riziku
- léčba akutních infekcí v těhotenství snižuje možnost přenosu T.g.na plod až o 60 %
- stanovení infekce plodu pomocí ultrazvuku, amniocentézou a sérologickým vyšetřením vzorku fetální krve
- léčba plodu snižuje závažnost onemocnění.

Preventivní represivní opatření:
* Nákaza podléhá povinnému hlášení.

TOXOPLASMÓZA

Zdroj: Původně nákaza s přírodní ohniskovostí netransmissivního typu. I přes velké množství živočišných druhů, které mohou být nákazou postiženy, je pro člověka nejdůežitějším zdrojem kočka, v jejímž střevě probíhá pohlavní fáze vývoje parazita a se stolicí odchází velké množství infekčních oocyst. Původce: prvok Toxoplasma gondii Přenos: perorální cestou

Klinika: V podstatě se vyskytuje ve dvou základních klinických formách: a) kongenitální: vzniká transplacentárním přenosem, kdy nejtěžší formy postižení přicházejí při infekci v prvním trimestru. Hlavní její příznaky tvoří tzv. Sabinovu tetrádu (hydrocephalus, chorioretinitis (mikrophthalmus), intrakraniální kalcifikace a křeče). b) postnatální: probíhá pod různými obrazy, buď jako benigní lymfadenitida, nebo jako různě těžká encephalitida s bolestmi hlavy, únavností, subfebriliemi a pod.. Jsou známé i enterokolitidy, chorioretinitidy, postižení ledvin a pohlavních orgánů. Vnímavost: ??? - většina nákaz probíhá inaparentně Diagnostika: * klinické příznaky * sérologické reakce

Výskyt: kosmopolitní

Dynamika titrů protilátek proti Toxoplasma gondii

Poznámka: V období zvýšené péče o zdraví člověka a zvířat se však zdravotnická pozornost soustřeďuje i na skryté nákazy, které představují potenciální nebezpečí pro lidské zdraví. Toxoplasmóza totiž postihuje citlivé oblasti organismu, např. mízní aparát, tkáně oka či ústředního nervstva. Veřejnosti jsou nejznámější gynekologická onemocnění. Toxoplasmóza může být příčinou např. potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplasmózou.

V koloběhu infekce v přírodě byla objevena klíčová úloha kočky a kočkovitých šelem. V roce 1970 a později bylo prokazatelně zjištěno, že rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór - oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí. Oocysty se dostávají do těla zvířat (příp. i člověka) potravou, a vyvolají buď onemocnění nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jateční. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy jako tzv. definitivní hostitel parazita.

Za hlavní cestu nakažení člověka je dnes všeobecně považováno syrové nebo nedostatečně tepelně opracované maso jatečních zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Proto u lidí stižených toxoplasmózou bývá nejčastěji zjištěn zvyk ochutnávat syrové maso při kuchyňském zpracování, obliba minutek, případně profesionální styk se syrovým masem.

Podle stavu současných znalostí lze shrnout:

1) parazitický prvok Toxoplasma gondii je pro zdraví člověka nebezpečný, i když případy zjevného onemocnění jsou vzácné, zvláštní nebezpečí má pro těhotnou ženu a její plod,

2) člověk, který už někdy s toxoplasmózou přišel do styku (uvádí se vysoké procento takových lidí), např. při práci na zahrádce či ze syrového masa, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit,

3) pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá - kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2-3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců, ptáků, apod.

4) nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den - odstraňujte ho tedy denně,

5) kočka chovaná v bytě krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit,

6) v převážné většině se lidé toxoplasmózou nakazí při práci na zahrádce, ale hlavně při požívání nedostatečně tepelně zpracovaného masa.

Toxoplasma gondii

Prvok T. gondii muze cizopasit u teplokrevnych organizmu. Za finalni hostitelsky organizmus je povazovana kocka nebo jine kockovite selmy. Clovek, stejne jako hospodarska zvirata, je povazovan za mezihostitele. Infekce se siri nejcasteji alimentarni cestou. Zdrojem mohou byt zoitarni cysty (tachyzoity, bradyzoity ) v mase pri nedostatecne tepelne uprave, napr. pri ochutnavani pokrmu. Jinou cestou je sireni prostrednictvim oocyst nebo sporozoitu pri sekundarni kontaminaci trusem kockovitych selem. Tento parazit je casto pricinou onemocneni personalu, profesionalne pracujiciho s masem. V domacnostech je hlavni pricinou onemocneni infikovana kocka. Onemocneni u cloveka zatim nebylo prilis caste, i kdyz expozice populace je pomerne rozsahla, o cemz svedci imunologicke pruzkumy. Onemocneni probiha jako lymphadenopathie s moznosti horecek. Nejvaznejsimi formami jsou visceralni infekce provazene pneumoniemi, myokarditidami, myalgii a atharalgii. Kongenitalni infekce mentalne poskozuji deti a zpusobuji aborty. Odhaduje se, ze asi tretina onemocneni cloveka je prenesena masem prasat, skotu a ovci, obsahujicim cysty.